NÁŠ PŘÍBĚH
JAK VZNIKL DUŠEVNÍ SERVIS
Na začátku nás bylo pár, pár koleček a spousta víry. Víry, že objednání na psychiatrii a dlouhé měsíce čekání nejsou jedinou odpovědí na duševní obtíže dětí a dospívajících. Že je důležité, aby podpora přicházela včas. Že nějakým malým dílem může přispět každý z nás. A že jsou i jiné způsoby, jak pomáhat, než farmakologické a terapeutické.
V Plzni, kde funguje i náš Servis, je pro děti a rodiny relativně široké spektrum služeb. Je nás tu mnoho, kdo se snažíme pomoci. Někdy se ale i přes veškerou snahu zdá, že se motáme v bludišti tisíců problémů.
Ptali jsme se sami sebe, proč to tak je? Proč, i když upřímně chceme, to všechno vypadá jako nerozmotatelný uzel?
Do výzkumu jsme vstupovali s vírou, že nejvíc odpovědí nám dá přímá práce s klienty a se zapojenými subjekty (školy, lékaři, sociální pracovníci apod.) Zkoumali jsme potřeby jednotlivých skupin, a testovali možnosti dalších cest.
Po roce testování jsme přišli na to že odpověď je ve spolupráci mezi jednotlivými službami
Když totiž každý taháme za jeden konec (zdravotní, sociální, studijní apod.), nedokážeme nikdy celý problém rozmotat.
Smyslem našich aktivit se stalo podporovat děti a dospívající na jejich cestě k duševnímu zdraví primárně prostřednictvím podpory jejich sítě. Vedle odborného poradenství sázíme na partnerský přístup, empatické zacházení
a především společnou spolupráci. A to nejen s klientem a jeho rodinou. Věříme, že my, kdo se kolem konkrétního klienta sejdeme (pedagogové, lékaři, poradci atd.), potřebujeme pracovat spolu s klientem a jeho rodinou jako
multidisciplinární tým, podporovat se vzájemně a být si jistí svými kompetencemi.
ONO TO NEJDE! OPRAVDU NE?
Během ročního projektu jsme se zaměřili na práci s celou sítí, jíž je dítě součástí. Mapovali jsme jak potřeby dítěte, tak jeho rodiny, pedagogů a zapojených odborných služeb – lékařů, sociálních pracovníků, preventistů a dalších. Velmi brzy před námi vyvstal jeden z velkých strašáků této skupiny.
Ale já nejsem psychiatr!
Já to dítě přece nemůžu diagnostikovat, medikovat ani léčit. Na to nemám kompetence!
Z vyjádření dětských psychiatrů víme, že až 1/3 jejich pacientů by je vůbec nepotřebovala. To, co potřebují, je
Zájem, prostor, vyslechnutí, bezpečí a podpora
která přichází včas.
Zjistili jsme, že:
• Včasný podpůrný rozhovor má zásadní význam pro vývoj situace, je prevencí chronifikace stavu nebo eskalace obtíží.
• Důležitá je motivace a ukázání cesty, zájem o klienta a jeho přirozené prostředí a jeho osobní podpůrnou síť.
• Provazba se sítí usnadňuje klientovi další jeho kroky a motivuje ho je dokončit.
• Klient (a jeho rodič) “na to prostě nechce být sám” - pomáhá podpora a provázení. Často postačí i její “pasivní” forma - jsme tu a můžete se na nás obrátit.
• Někteří klienti, kteří měli namířeno k psychologovi či psychiatrovi, tohoto odborníka po naší intervenci neměli potřebu dále vyhledat (“dostali, to co hledali/potřebovali”).
• Spolupráce subjektů kolem klienta mezi sebou má významný vliv na včasnost potřebné intervence.
• Rodiče se po podpoře či souběžně s ní cítí kompetentnější při zvládání komunikace se svými dětmi a řešení náročných situací s nimi.
CO NÁM MŮŽE POMOCI
Děti a dospívající
• Vztah na prvním místě.
• Být partnerem v tom, co se děje, nikoliv subjektem, jemuž je poskytována
pomoc bez ohledu na jeho názor či přání.
• Poskytnutí prostoru, všímavosti a podpory, nikoliv instantního řešení.
• Podpora dospělých, kteří jsou v dlouhodobém a pravidelném kontaktu s dítětem (rodiče, pedagogové), jejich duševního zdraví a jistoty v jejich kompetencích.
• Bezpečný prostor, kde se děti můžu pravidelně setkávat ve skupině svých
vrstevníků.
Rodiče
• Pomoc se zorientováním v systému.
• Podpora důvěry v existenci pomoci.
• Ubezpečení ve vlastních kompetencich.
• Pomoc a podpora, která je cílená na ně samé, na jejich duševní zdraví a ujištění, že na ní mají právo.
• Doprovázení mezi službami.
-
Jedním z velkých problémů se ukázalo, že ačkoliv má každý odborník na klienta vyhrazený jen určitý čas, zároveň s ním každý začíná na čisté louce - klient chodí od jednoho k druhému a vypráví svůj příběh znovu a znovu. Se souhlasem klientů jsme je tedy mezi službami doprovázeli a sdíleli se zapojenými subjekty, jaká spolupráce mezi námi probíhá, jaké kroky už jsme udělali.
Odborná síť
• Budování partnerských vztahů založených na důvěře mezi jednotlivými lidmi z různých institucí.
• Pomoc se zmapováním vlastních kompetencí.
• Možnost pravidelného setkávání. Tato setkání potřebují mít jasně definované cíle známé všem účastníkům a být pravidelně evaluována.
• Budování otevřené komunikace.